Jak hledám místo na spaní
Chtěl bych se s vámi podělit o moje zkušenosti s hledáním místa na spaní. Článek pojmu formou pár příběhů jak jsem hledal to nejlepší místo na přespání.
Nejdřív bych chtěl upozornit, že jsem strašná srágora a i po těch letech co cestuji se vždy bojím. A když už jedu i na známé místo vždy mně napadne co by se mohlo stát.
První spaní mimo kemp
Moje první hledání spaní nadivoko byla docela výzva. Jedu si to na Jawě 350 v rakouských Alpách, už se pomalu stmívá, říkám si a je to tady, první nocování nadivoko. Mám tak dvě hodiny do setmění. Pomalu hledám kam zabočit, jenže ono to nejde, všude okolo skály a nejde sjet ze silnice. Trochu bezradný projíždím tunelem se servisním zázemím a ze srandy si říkám, jak by to bylo zajímavé spát v tunelu v Alpách. Po asi 10 km vidím tunel, na který jde vyjet, hned mě napadá, že to je asi jediná možnost zkusit se tam podívat. Nad tunelem je super plac na přespání. Už se smráká, stavím bivak. Vojenskou plachtu pod sebe, spacák a plachtu na sebe jako peřinu, stan jsem neměl jako x dalších věcí co se mi zdáli zbytečné. Ale co se to neděje? Jsem v horách a odevšad se ozývají zvuky zvířat, chlácholím se tím, že v Rakousku mě přeci žádné zvíře nesežere? Po dvou hodinách poslouchání šelestění a zvuků, které jsem v životě neslyšel pomalu zavírám oči. Než je stihnu zavřít, všimnu si na druhé straně silnice ve stráni, nebo spíš skále se stromy tak 1km od mého bivaku divných světel, říkám si, asi tam je nějaká cesta s autem a zkouším usnout. Po 10 minutách otvírám oči a těch světel tam je více. Nechápu co se děje, usínám s myšlenkami na noční horský orientační běh. Ale tím to samozřejmě nekončí, ve 2h v noci mě budí déšť. Ach jo, co teď, stan nemám a plachty jsou malé. V tom mi to došlo, tunel! Balím, sedám na motorku a mířím zpět asi 10km. Vjíždím do tunelu, motorku parkuji v servisní části – spíš to je jako druhý nedodělaný tunel. Motorku hodím na boční stojan, sednu na vlhké kameny vedle ní a pochrupuji do svítání.
Ztracen na Maďarské dálnici
Jedu si to po dálnici v Maďarsku a už se vidím, jak spím v Rumunsku v horách s krásným výhledem. Jenže večer se blíží, únava přibývá a do toho začíná poprchávat a dle meteoradaru nezůstane jen u pár kapek. Trochu panikařím a pro hledání nocování volím klasický postup. Zapnu mapy.cz a hledám turistický přístřešek v okolí. A ejhle 80km po dálnici, 30km mimo a jeden jsem našel, jen nemá fotku, ale co už mapy.cz nikdy nelžou :-). Než dojedu na sjezd z dálnice, už prší celkem dost a začíná se stmívat. Jedu si to po tmě po silnici s dírou vedle díry a jen roští okolo a později les a tma. Po hodině (ano 30km jsem jel hodinu) jsem konečně dorazil na místo. Deštík se změnil v bouřku a já byl řádně promočený. Sjíždím z asfalty do lesa, a za pár minut již mám přístřešek na dohled. Když ho vidím, jdou na mě mrákoty, má sice střechu, ale je velký tak metr na metr s výškou dva metry, přijde mi to spíše jak stříška nad studánkou. Už přemýšlím, jak budu spát ve stoje, protože stan v tom dešti ani nemá cenu stavět. Zapaluji cigaretu a celý promočený přemýšlím co dál, ale zase si říkám mapy.cz nikdy nelžou, takže beru baterku a jdu prohledat okolí. Nezabere mi to ani pět minut a vidím krásný přístřešek tak 3x6m a je vyhráno! Ale né úplně, ještě je nutno přes klestí, do kopečka a nikdy nesekanou trávu dostat motorku pod přístřešek, po 10 minutách se daří. Vařím kafe a polévku a radují se, jak se nakonec zase zadařilo. Lehám na stůl a jdu nabrat sílu, ale co to, všude samý komár. Po asi hodině rezignuji, stavím stan a usínám ve stanu pod střechou přístřešku.
Jak si najdu vždy čeho se bát
Jedu si poslední den Bosnou a plánuji přespání na super místě u řeky mimo civilizaci kam se dostane jen motorka nebo auto se zvýšeným podvozkem. Kolem místa jsem již pár let zpět projížděl a zdálo se ideální, malý přístřešek s posezením, řeka, ohniště, no prostě idylka. Pomalu se stmívá, zbývá už jen 10km šotolinou. A právě mně došlo, přes řeku je Chorvatsko, 300m od přístřešku opuštěná železniční stanice, pár km Bihać plný běženců. Je to jasný v opuštěné budově budou spát uprchlíci, minimálně agenti ISIS a budou čekat na noc aby mohli přebrodit řeku, když bude dobře budou tam hlídkovat hraničáři, když ne, uprchlíci mě okradou a vezmou motorku, aby se pohodlně dostali do vysněného Německa. S krásnou představou mířím k místu a začínám se bát, kde to zase chci spát. No a jak to dopadlo? Píšu vám o tom, takže to byla zase jen hnusná paranoia. Místo bylo přesně, jak jsem si představoval, v říčce jsem se opláchnul, uvařil na vařiči samo ohřívací Adventure menu (ano samoohřívací). Zachumlal se do spacáku, pustil seriál na telefonu a dorůžova se vyspinkal.
Pár slov na závěr…
Jak vidíte, spaní nadivoko si vyloženě užívám, ale stejně na něj nedám dopustit. Ono jsem vybral jen ty pro mne děsivější. Přeci vám nebudu psát, jak potkávám každý rok někde nějaké jiné motorkáře či offroaďáky a užíváme si krásné večery při ohýnku.
Pár tipů pro volné kempování
- Nenechávejte to na poslední chvíli
- Místo hledejte za světla
- Inspirujte se turistickými přístřešky na mapy.cz
- Zkuste se zeptat u domů se zahradou nebo loukou zda by si nešlo postavit stan
- Nebojte se